Byla to akce Heleny a Zdeňka Kolářových, v té době nadšených skialpinistů. Na Muztak Ata, zajímavou horu na západě Číny obývaném Ujgury se jezdí nejlépe přes Kyrgistán a pak přes jeden ze dvou silničních přechodů na západních hranicích Číny. Zajímavost této hory spočívá ve snadné dostupnosti - leží v těsné blízkosti Karakoram Highway a v tom, že se až na vrchol lze dostat na lyžích.
Jeli jsme tam vlastně podruhé, když v roce 2003 jsme už měli koupené letenky do Bishkeku, pak však kvůli SAARS zavřeli hranice do Číny, takže místo Muztag Ata jsme procestovali Kyrgistán a vystoupili téměř na vrchol Pik Lenina (7100m). Zdálo se nám to snadné, navíc jsme si mysleli, že na lyžích se bude stoupat mnohem lépe. Protože na Kyrgistán jsme měli ty nejlepší vzpomínky, rozhodli jsme se akci zopakovat. Jeden ze Zdeňků alias Rádio ale již nemohl, tak jsme jeli v sestavě Já, Radek, Helena a Zdeněk Kolářovi.
Po příjezdu do Bishkeku jsem byl zvědav, co se za dva roky změnilo. Nejvíc patrný byl velký nárůst počtu mercedesů a bavoráků vyšších tříd na ulicích a úměrně k tomu zvýšené množství děr a propadlých kanálů, což není nejlepší cesta k prosperitě. Jak velký rozdíl oproti Číně, kde je tomu přesně naopak. Ale v Kirgistánu jsme tentokrát byli hlavně proto, abychom se zde aklimatizovali na výstup na Muztag Atu.
Samotný výstup byl pro mě zklamáním, jako vše co se nepovede. Ale objektivně řečeno se to ani s naší přípravou za 10 dní stihnout nedalo. Kdybych tam ještě někdy jel, mám několik ponaučení: