Když jsme hledali, kam jet na kolech do Afriky, nelze nenarazit na Namibii; vzhledem ke své historii je to oblíbený cíl německých cyklistů. Také tam létá přímý let z Mnichova, což je velmi pohodlné. Trochu jsme sice znejistěli, když jsme viděli, jak tam jezdili s vozíkama naloženýma 50 kg vody, ale pak jsme si řekli: jsou to Němci - ti chodí i na Sněžku s lanem a karabinama. Přecejenom jsem ale namontoval pár extra nosičů vody.

Zvolili jsme trasu na sever, protože je tam víc cest a i více různých zajímavých míst. Také tam není takové sucho. Konec února a březen se ukázalo jako dobrá volba; je to konec období dešťů a my měli štěstí, že jsme žádný větší nepotkali.

Namibie vlastně není typická africká země co se týká života lidí; všude pořádek, perfektní značení i údržba silnic, dá se dobře domluvit anglicky ale i německy - německé koloniální dědictví, i když od něj uběhlo skoro sto let. K tomu ještě téměř žádná kriminalita. Nejlépe to charakterizoval Pavka: "tady je to jak u nás v Curychu, akorát trochu míň černochů." Ale příroda a hlavně obloha africká je i když většinu území tvoří poušť nebo polopoušť. Přitom jsou zde i savany, jezera a řeky a v rezervacích spoustu divoké zvěře (údajně).  To vše dělá z Namibie ideální destinaci pro začínající dobrodruhy.

My jsme jeli ovšem jenom tři – Já, LamaG a Pavka, ostatní Lamy podlehli strachu z neznáma nebo možná ze lvů a hyen.